Je to rok, co jsem začala běhat. Vydržela jsem i přes zimu. Nikoho to asi nepřekvapilo více než mě samotnou. Shrnula jsem ve zkratce pár praktických tipů, jak se mi podařilo výrazně si zlepšit kondici pravidelným během. Pojďte nahlédnout.
6 tipů jak začít běhat ve věku 40+
Za celý život jsem neuběhla tolik kilometrů jako za poslední rok. Hlavní motivací pro mě bylo dostat se zpátky do kondice a alespoň trochu “rozředit” vedlejší účinky léčby rakoviny prsu, kterou jsem musela řešit během první koronavirové vlny. Kromě obrovské podpory nejbližšího okolí mi pomohl pravidelný běh. Navzdory stále probíhající zajišťující léčbě mám v této chvíli nejlepší kondici za posledních 20 let. A to i přesto, že běh je to poslední, co bych si dobrovolně sama vybrala.
Máte pocit, že rakovina prsu se vás netýká? Mrkněte na můj článek ►►►Co jsem nevěděla o rakovině prsu?
1.
Nadšení sdílím pro kolo, koloběžku, lyže. Běh mě opravdu nebaví ani teď po roce. Pravidelným běháním jsem však zjistila, že 30 minut jakékoliv jiné aktivity nemá na mě takové účinky jako 30 minut běhu. Pozitivní vliv na spánek, dobrou náladu i fyzickou kondici je už po měsíci nepřehlédnutelný. Stále se těším jen na pocit po doběhnutí. Čím větší je moje lenost, tím větší je moje radost v cíli, bez ohledu na moji rychlost.
2.
Zatímco ve 20 letech jsem si šla pokecat s kamarádkou do baru, ve třiceti jsme se scházeli s dětmi na pískovišti, ve 40 letech jdeme běhat. Nemít parťáka na běh, nikdy 4x do týdne nevyběhnu.
Sama sebe přesvědčím maximálně dvakrát. Ale na pokec s kamarádkou se přemlouvat nemusím a díky povídání uběhnu minimálně o kilometr dál a jdu častěji, než kdybych běhala sama. Pokud se neshodneme v čase, jdeme samostatně, ale o uběhnuté vzdálenosti si napíšeme. Pokud nenajdeme shodu v čase celý týden, jdu běhat s dcerou. Moje tempo je pro ni samozřejmě pomalé, běží daleko přede mnou, ale já jsem díky ní pak rychlejší. Mám pocit, že na to nejsem sama.
3.
Od začátku pro mě není důležitá rychlost ani počet kilometrů. Začínala jsem na 3 až 5 km, po roce jsem se posunula na 5 až 7 km. Můj průměrný čas na 1 km se pohybuje okolo 6:40, “rekord” je kolem čas 6:30, ale to už toho moc nenamluvím….Daleko důležitější než samotný čas je pro mě jít běhat každý týden více než 2x. Člověk pak nemá pocit, že začíná znovu, pokroky jsou pak viditelné.
4.
Běhala jsem i v zimě. Vynechala jsem jen 14 dní během prosince. Vždy jsem běžela kratší trasu blíže k domovu, abych měla jistotu pro rychlý návrat. Triko na lyže jsem alespoň využila i letos, čelenka, teplejší ponožky, druhé boty – nic víc jsem nepotřebovala. Ruce jsem schovala do rukávu. Teď na jaře nemám pocit, že bych začínala znovu. Při jakékoliv delší pauze bych si musela opět zvykat.
5.
Pořídila jsem si nové boty i bundu, nic finančně náročného. Je to další důvod vyběhnout – musím je použít. Nechci, aby se mi doma hromadily věci, které nepoužívám. Navíc boty i bunda mi umožňují jít běhat za každého počasí, nemůžu se vymlouvat, že mi bude zima, zmoknu, protože nemám základní vybavení.
6.
Odpolední běhy jsou pro mě daleko náročnější, naopak brzy ráno je ideál, v létě pak nutnost. Odkládám-li běh na odpoledne/večer, je pravděpodobné, že už nevyrazím. Odpolední čas je pak pro mě dobré si potvrdit s kamarádkou, které “sraz na startu” nezruším.
7.
První 3 měsíce jsem běhala stejnou trasu, kterou jsem postupně prodlužovala. Mám na ní dvakrát kopec (spíš mírné stoupání), zpočátku to byl opravdu posun o pár metrů. Po roce už mám 2 trasy: krátkou 5 kilometrovou trasu a dlouhou (víkendovou trasu), která měří 7 až 8 km. Na každé trase mám svoje záchytné body – vím, kdy mi bude nejhůř, ale taky už vím, že když vydržím, že o kousek dál už mi bude lépe. Když se mi opravdu nechce, běžím “jen” na 3 km rychlejším tempem. I 3 km jsou u mě důvodem k radosti, protože mě se běhat opravdu nechce.
Doporučovanou chůzi s během nestřídám. Jakmile zastavím, už nemám chuť se rozběhnout.
A co se osvědčilo při běhu vám? Napište mi v komentáři, inspirujme se navzájem.